Jóga je zastavení pohybu mysli. Ale někdy také těla.

Asi se nebudu mýlit, když napíšu, že 99 procent lidí (v západním světě) přivede poprvé na jógovou podložku záměr, který se týká jejich fyzického těla. Do studia se tak vydáme za jógou jakožto jedním z mnoha druhů pohybu, které si můžeme dopřát. 

Ti poučenější mají možná i povědomí o tom, že jóga není jen sled jednotlivých pozic neboli ásan, ale souvisí také (nebo spíše především) s prací s dechem a s naší myslí. Pokud si jógu oblíbíme a začneme se jí intenzivněji věnovat, dříve nebo později nás tyhle aspekty zcela přirozeně začnou vábit a my postupně pronikáme do praktikování jógy komplexněji. Učíme se nejrůznějším dechovým, relaxačním a meditačním technikám, osvojujeme si nejen ásany, ale i mantry či krije…

Ale přesto. Naše ego je mocné a stále nás vrací zpět k tomu fyzickému. K ásanové praxi. Ať chceme, nebo ne, věnujeme jí obvykle největší pozornost. Proč? Protože je viditelná pouhým okem. Ať naším, nebo cizím. Do naší hlavy nikdo nevidí, tam není s kým soupeřit.

Zato na podložce… 

Schválně, kolikrát se během veřejné lekce podíváte, jak se vede ostatním cvičencům kolem vás? Poměřujete, kde se jejich prsty dotknou podložky? Vnímáte, jestli desátou čaturangu stále zvládnou čistým klikem, nebo už si pomáhají přes kolena? Těší vás vnitřně, když někdo nespojí ruce za zády v pozici krávy? A cítíte pocit zadostiučinění, že váš strom je pevný a stabilní, zatímco soused se na jedné noze kymácí jako ve vichřici?

A podívejme se na to i z druhé strany. Možná vás rozhodí, když pružná jogínka na vedlejší podložce zvládne se suverénní lehkostí pozici, které jste se po celou dobu své praxe ani nepřiblížila. Nebo se cítíte nepříjemně, když v dynamické části lekce musíte dýchat i ústy… 

Během jediné hodiny jógy můžete projít tisícem momentů, které vás budou svádět ke srovnávání a vyvolávat ve vás následně nějaké emoce, ať pozitivní, nebo negativní. To, že tyhle pocity zažíváte, je úplně přirozené. Není důvod si něco vyčítat, cítit se provinile. Všechno, co se v nás odehrává, má nějaký smysl a něco nás to učí o sobě samých. 

Zároveň pokud si tyto pocity uvědomujeme a vnitřně cítíme, že s nimi nesouzníme, je na čase pokusit se o změnu. Začít sebe a svou jógovou praxi vnímat jinak.

Proč se srovnáváme?

V první řadě si vyhraďte dostatek času, najděte si klidné místo, pohodlně se usaďte, zavřete si třeba oči – a zkuste se zamyslet nad tím, proč vůbec máte potřebu se s někým srovnávat, co vás k tomu vede. Je to soutěživost? Touha po ocenění? Potvrzení vlastní sebehodnoty? Snaha o uznání? Ať je to cokoli, nic z toho do jógové praxe nepatří. 

Pakliže jste se do jógového světa ponořili hlouběji, možná už jste narazili na termíny jama a nijama – morální a etická doporučení, která tvoří první dva stupně Patandžaliho osmistupňové stezky jógy (o té zase jindy). Jde o soubor pěti plus pěti principů, které bychom měli dodržovat vůči okolnímu světu, ale stejně tak vůči sobě. 

Jedním z nich je AHIMSA neboli nenásilí. Nic, co je násilné, se neslučuje s jógou. Zkuste se znovu zamyslet nad svou praxí. Určitě jste přesvědčeni, že děláte pro sebe (své tělo, svou mysl, svou duši) to nejlepší. Vždyť co může být prospěšnějšího než pravidelné okamžiky na podložce?

To platí, pokud vše, co se na oné podložce děje, přijímáte tak, jak to je. Bez onoho soupeření, porovnání a snahy o dosažení pozice za každou cenu. Čím by tohle mohlo být násilné? říkáte si možná s myšlenkou, že touhou po zlepšování se přece nikomu neubližujete. Ale někomu přece – sami sobě. 

Vnímejte své hranice

Chtít se zlepšovat je v pořádku. Chtít se zlepšovat ZA KAŽDOU CENU nebo PROTO, ABYCHOM BYLI LEPŠÍ NEŽ NĚKDO JINÝ, v pořádku není. Můžeme chtít být jen nejlepší verzí sebe sama v daném okamžiku. Víc netřeba. Zároveň zlepšovat se můžeme pouze s veškerým respektem a vnímavostí ke svému tělu. Nenásilí znamená, že nejdeme přes bolest. Ano, přijímáme fyzické výzvy, akceptujeme jisté nepohodlí, výstupy mimo komfortní zónu. Ale bolest do jógy nepatří. Ona by vlastně neměla patřit nikam, že?

Tak prostá a přirozená věc, přesto na ni v běžném životě tak často zapomínáme a bolest si působíme jako na běžícím pásu. Proč to sami sobě děláme, proč ubližujeme tělu, když máme jen jedno a je to náš nejdokonalejší nástroj, jediný, jiný v životě mít nebudeme? A proč často působíme bolest i duši, svému nejniternějšímu já?

Až se příště budete snažit dotknout kotníků ve chvíli, kdy by vaše dlaně ve skutečnosti přirozeně sáhly raději na lýtko – zastavte se a zklidněte dech. Zeptejte se sami sebe: Proč to dělám? Cítím se takto dobře? Přináší mi to radost, nebo spíše bolest? Frustraci? Nepohodu?

Zastavte svou mysl, zastavte tělo, buďte k sobě laskaví. Nenásilí…

Jógový tip

Pociťovat mírnou bolest, třeba „pálení“ břicha nebo stehen jako odpověď na námahu svalů, je normální a netřeba se jí bát. Pokud vás ale bolí při samotném cvičení jakékoli klouby, úpony, vazy a bolest pociťujete jako velmi konkrétně lokalizovanou, vaše tělo vám tím hlásí nějaký problém. Snažit se bolest „přecvičit“ je to nejhorší, co můžete udělat. Pokud si nejste jistí, co je příčinou problému, nejprve ho vyřešte s odborníkem, pak se teprve vraťte na podložku. Nenásilí znamená také umět se oprostit od slova „musím“. Vůbec nic se nestane, pokud ásanovou praxi na čas opustíte. Jak už víte, jóga není zdaleka jen to – a vy se jí můžete věnovat mnoha dalšími způsoby, kdykoli budete chtít. 

Dobrý lektor jógy se zajímá o zdravotní stav svých klientů a v lekci vás dokáže vést a podpořit tak, abyste ji v rámci svých možností mohli plnohodnotně prožít. Stejně tak bude respektovat limity vašeho těla, ať dočasné, nebo ty jednou provždy dané, a nebude vás nutit do pozic, které jsou nad vaše možnosti. Velmi užitečnými pomocníky mohou být cvičební pomůcky na jógu. Když je potřeba, poskytnou potřebnou oporu, podrží vás v jóga pozicích ve správném nastavení nebo protáhnou rozsah zkrácených svalů. Přitom budete mít své tělo lépe pod kontrolou a neublížíte si. Ale o tom zase v některém z dalších blogů…