Jóga byla původně určená pouze pro muže. Jen máloco může znít dnešním chlapům „západního střihu“ víc vzdáleně od pravdy. Na komerční lekce přeci chodí především ženy, učitelky jsou hlavně ženy, celé prostředí působí jemně, a tedy na první pohled žensky. Vytváří se dojem, že muži patří jinam, o to výraznější pak při praxi na jakékoliv úrovni jsou. Realita je totiž jen jedna.
Jogín ví, jak to je. Proto nelpí na tom, aby se například jeho „titul“ musel skloňovat v mužském i ženském rodu. Gender jde ve finále stranou. Jenže pokud se objevíte v dnešní jogínské realitě moderního světa, je pohlaví jedním z prvních sít, které vám napoví, pro koho skládání ásan na pestrobarevných podložkách je.
Představte si, že jste chlap, jakkoliv coby čtenář textu o józe asi budete žena. Projeďte si na Googlu fotky pod heslem „jóga“ a až na výjimky na ilustračních obrázcích nenajdete muže. Nenajdete ani zmínky o tom, jak toto prastaré učení už někdy sedm tisíc let před Kristem pomáhalo válečníkům.
Uvidíte spíš krásně vyladěné a zároveň obtížné pozice, do kterých se dostane zhruba 0,01 procenta populace. Podle prvního dojmu půjde převážně o ženy.
Nemusíte mít doktorát z psychologie na to, abyste odhadli, že pokud si tuto rešerši udělá před návštěvou první lekce průměrný chlap, vyvstanou v něm minimálně pochybnosti, zda si nebude připadat jaksi navíc.
Ani plná, ani děravá nádoba
Správný buddhista, i ten neznámý, jenž je autorem následujícího citátu, najde moudro k zamyšlení v každé situaci. Možná dokonce zvládne jedno moudro naroubovat na jakoukoliv událost a v otázce „jógového genderu“ se hodí dvojnásob…
„Když si pro něco jdeš s nádobou, nemůže být plná, protože pak do ní už nic víc nedostaneš. Nesmí být ani děravá, protože by ti obsah brzy vytekl, a má být čistá, abys poznal, co jsi dostal.“
Pro lepší představu asi stačí vysypat historická fakta.
Mudrc Patanjali byl autorem známých Jóga súter, sestavených asi 200 let před n. l., a zakladatelem klasického věku jógy. Dal dohromady veškeré útržky z historie týkající se jógových tradic a udal praxi její klasický formát. Do západního světa rozšířili učení mnich Swami Vivekananda a učitel Krischnamacharya, který sestavil systémy a soustavy orientované na pohyb a pozice – obdobně, jako to vidíme dnes.
Sami si můžete ověřit, že pokud začnete pátrat v historii, obvykle narazíte na věty typu „staří jogíni věděli…“.
Kde začíná cesta
Dnešní marketing a vytváření dojmu, že je jóga v západní společnosti především doménou žen, sice není lež, protože to tak v oblasti fyzického cvičení objektivně platí, zároveň dělá z mužů odvážlivce, což je zavádějící.
Každý muž to koneckonců pozná ve chvíli, kdy – ať už sám, nebo za doprovodu své partnerky – navštíví první lekci. Začne jeho cesta, kde se ukáže, že je jedno, jestli je muž v józe, nebo jóga v muži. Stejně tak nezáleží na tom, zda člověk přijde s přesvědčením, že chce poznat podstatu vlastní spirituality, nebo mu jde jen o to, protáhnout se a vyzkoušet nový pohyb.
Někteří nováčci po prvních hodinách usoudí, že mají k józe stejný postoj jako k fitness, a nemají z toho nic víc. Může se ale stát, že přesto pokračují a za pár měsíců nebo let se z člověka, který si přišel jen zacvičit, stane skutečný adept jógy. Specifickou praxí pozvolna dozraje. Začne se zajímat o vnitřní pocity, začne pracovat se svým dechem, se svými myšlenkami. Vzrůstají schopnosti, zlepšuje se zdraví, přichází více radosti ze života. Jeho cvičení vypadá z vnějšího pohledu pořád stejně, ale prožitky a důsledky jsou jiné, bohatší. A jednou se nyní už jogín začátečník sám sebe zeptá, co je za tím vším, odkud povstává život, co je přítomnost a kdo tedy vlastně je. Proč tu je a jaký to všechno má smysl.
S neobvyklými otázkami přicházejí změny stylu života, mění se i pořadí životních hodnot. A o to jde.
Ať už je dotyčný muž, nebo žena. Jóga jako taková je ve finále pro každého cesta.
Stará moudrost praví, že tajemstvím muže je vědomí, síla, pevnost, nehybnost, což je jóga. Tajemstvím ženy je láska, pohyb, dynamika, milování, což je tantra. Tajemstvím boha je pak člověk. Ten vzniká prolnutím těchto dvou polarit života.
A je úplně jedno, jestli se o ni přičiní muž, nebo žena.
– autor Kateřina Prachařová
