ČAS… Kolik nám ho zbývá?

Tak často o něm hovoříme. Tak často nám chybí. Přitom je to to jediné, co máme. Jaké by to bylo, kdybychom věděli, kolik nám ho opravdu zbývá? Kam vlastně spěcháme? Kam se chceme dostat dříve než ostatní?

K cíli. A co je ten cíl? Bohatství, úspěch, štěstí, láska… smrt? Život přece není cíl, ale cesta.

Dovolme si zastavit se a věnovat se sami sobě. Svému tělu, jeho zdraví a vnitřnímu klidu a pohodě. Svému srdci a jeho otevření se sebelásce. Své duši a naslouchání její vnitřní moudrosti. Teprve ve chvíli, kdy se zastavíme, můžeme vnímat, co se uvnitř skutečně děje. 

Současná celosvětová situace nám tento čas zastavení dopřává. Možná je to právě to, co nám  “Vesmír” touto “STOPKOU” chce sdělit. Že už to takto nejde dál, že sami sebe tímto neustále se zrychlujícím tempem zničíme…

Možná budeme překvapení, co všechno si neseme. Kolik bolesti, napětí a stresu. Ve chvíli, kdy si to uvědomíme, jsme schopni s tím pracovat a opečovat se.

Pokud se však jen neustále ženeme vpřed, nejsme schopní to skutečně zavnímat. Jen nám není dobře, utápíme se, přichází emoční výbuch, vyhoření, selhání, ne-moc…

Čemu důležitějšímu dáváme v životě přednost? Pracovním schůzkám, telefonátům a emailům, nákupům pro vnitřní pocit hojnosti, sledování nekonečných seriálů, příběhů jiných lidí na sociálních sítích a katastrofických zpráv v televizi.

Stačí jen zpomalit svoje tempo, uzemnit se a zvýšit svou vnímavost. Jen každý den alespoň chvíli být u sebe, ve svém těle, u sebe doma. Tam, kam nikdo jiný nemůže, jen my sami. Začněme se pohybovat s rozvahou, tak jako kočka na lovu nebo želva, a pak si zalezme do ulity na pár okamžiků rozjímání jen sami se sebou. Zastavení a hluboký nádech a výdech. Právě dechové techniky jsou tím uzeměním, zpřítoměním, bdělou pozorností.

Dech. Jak prostý a jak zásadní. Dechu si málokdy všímáme, málokdy si ho vůbec uvědomujeme, a přesto díky němu žijeme. Tím že dýcháme, vstřebáváme takzvanou pránu – životní energii. Tak to pojďme dělat vědomě a láskyplně.

Pár tipů, jak na to: Pozorujeme proudění vzduchu nosními dírkami. Zkusme si všimnout rozdílného vjemu při nádechu a při výdechu. S nádechem vstupuje o něco chladnější, čerstvý vzduch, který prochází tělem, naplňuje plíce, rozšiřuje spodní oblouky žeber. Ohřátý vzduch odchází s výdechem. S pocitem, že pouštíme veškeré přebytečné napětí z našeho těla.

Po chvíli tohoto pozorování si můžeme všimnout, co se s naším dechem stalo, jak se sám automaticky prodloužil a prohloubil, a dále ho necháme volně a přirozeně plynout.

Dalším způsobem vnímání dechu je jeho pozorování v jednotlivých částech těla. Například v břišní stěně, ve které si představujeme dětský nafukovací balónek, který se s nádechem rozpíná do všech stran a s výdechem se vyfukuje. S nádechem se tedy naše břišní stěna vyklenuje směrem dopředu a s výdechem se zpět přitahuje směrem k páteři. Ve spodních obloucích žeber si můžeme představovat natahovací harmoniku, která se s nádechem roztahuje do stran a s výdechem se stahuje zpět ke svému středu. V horní části hrudníku sledujeme, jak se s nádechem celý pocitově zvedá a s výdechem opět klesá. Naše srdce se rozšiřuje do své nekonečné lásky a pochopení. V tomto vnímání si můžeme pomoct i tím, že na jednotlivé části těla přikládáme své dlaně a pozorujeme jemné pohyby pod nimi.

Vědomé posílání dechu do středu hrudního koše. Zde máme uložené své srdeční centrum, takzvanou srdeční čakru. Představte si své srdce jako zavřeného ptáčka v kleci, který touží po tom, roztáhnout svá křídla a vylétnout z klece ven. S každým nádechem mu to umožňujte stále víc. Zvětšujte, rozšiřujte, otvírejte své srdce s každým dalším nádechem víc a víc a volně, velmi jemně a úlevně vydechujte. Ale pozor, vše se děje bez úsilí. Jde to úplně samo a nemusíme se o to vůbec snažit. Pocit srdce otevřeného do nekonečné lásky si udržujte i po ukončení cvičení.

Nebuďme otroky svého bytí. Náš čas v životě je daný.

Buddha řekl: Minulost je pryč, budoucnost ještě nenastala, tak se netrapme tím, co bylo, a nestrachujme se o to, co bude. Vraťme se do přítomného okamžiku, kdy se můžeme skutečně dotknout života, a život je jen „teď a tady”.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.